Když máte nějaký problém a nevíte si rady s řešením, tak obvykle se chcete někomu svěřit a vyslechnout jeho radu, někdy ovšem není s kým problém řešit, nebo nám v tom brání jakýsi stud, či nedostatek odvahy, nebo i čistě a jednoduše i to, že si i přes rady ostatních nevíme rady. Mnozí z nás poté sáhnou po variantě psychologa a posezení s ním.
Co takový psycholog má za úkol? V první řadě je třeba si uvědomit, že se musíme zadívat sami do sebe a mluvit otevřeně, nic neskrývat. Dále je dobré vědet fakt, že psycholog problémy za nás nevyřeší, on pouze pomůže otevřít ránu, ale poté si hnis z ní vymačkáme my sami, když je dílo dokonáno, tak on ještě ránu zašije a zaleží, jeli to třeba.Návštěva psychologa rozhodně není ostuda, možná spíš práve naopak odvážný čin.
Myslím, a dokonce jsem se i přesvědčil, že v sobě nemám nějaké závažné nevyřešené problémy, ale i přesto jsem, spolu s 12 spolužáky využil šance zúčastnit se kurzu Sociální psychologie s podtitulkem „Kurz rozvoje osobnosti“, myslí, že nikdo z nás nelitoval.
Ač nebylo moc času (necelé 3 dny), tak i přesto byl tento kurz velice intenzivní a pokraji časových hranic. Řešily se různá témata a osobní problémy nás- účastníků. Koncepce byla následující- 1,5 hodiny sezení, 30min pauza, 1,5 sezení 2-2,5 hod pauza (+ oběd), a opět 2x 1,5 hodiny sezení a 30 min pauzou, poté jsme hráli kolektivní hry, které pomohly i k odreagování.
Niky by člověk neřekl, co v sobě ukrývá spontánně nakrelený obrázek- v případě dvěří jejich bitelnost, prístupnost za ně, okolní usazení, absence případně zahrnutí kukátka či okýnka, jestli na sobě mají tzv. kouli nebo kliku. V případě stromu jeho tvar, jestli je rozkvetlý, nebo ne, kořenový systém apod.
Zajímavým pocitem je, když sedí 12 lidí v kruhu, jeden řeší problém, a najednou, během 2 slov se jiný člověk z ničeho nic rozbrečí- nikdo neví z čeho, radši všichni mlčí aby ještě ví neranili, následně se snaží pomoct- fyzickým kontaktem, posláním kapesníků a obdobně, v těchto chvílích je to velice významný čin.
K utužení vztahů v kolektivu přispěla i večerní zábava a společné nocování ve společenské místnosti. Bylo zpočátku těžké mimo sezení neřešit probírání problémy (tzv. parakomunikace), ale nakonec se to povedlo a stálo to za to.
Co tento kurz přinesl ?
- Jednak rozbor problémů, které v sobě dusíme, chtěli jsme je vyřešit, ale nevěděli jak
- Neuvěřitelné stmelení kolektivu a teambuilding
- přínos do budoucna, díky poznání toho „co se skrývá pod slupkou“ a rozpoznání otevřenosti a správného přístupu k problému